﻿<p>$[name] nemohl uvěřit svému štěstí! Předkové nad ním jistě drželi ochrannou ruku – jak jinak by se mohl dostat nejen do létajícího stroje, ale dokonce jej sám řídit! Všechno začalo v daleké Francouzské Indočíně, kde se $[firstName] narodil $[birthDate] jako třetí syn nadaného truhláře. Pracovitost a smysl pro detail byly všem dětem vštěpovány od útlého věku. Rodinná dílna vyráběla jemné řemeslné výrobky z exotických asijských dřev, o které měli zájem francouzští dovozci. Jedním z nejlepších zákazníků byl monsieur Arnaud, bohatý muž, který navrhl, že by mladý $[firstName] mohl přijet do Francie jako učeň v jeho továrně na nábytek a výměnou získat západní vzdělání. $[firstName]ův otec souhlasil a se slzami v očích se se synem rozloučil.</p>
<p>Krátce po jejich příjezdu do Francie vypukla válka a Arnaudova továrna v Amiens dostala příkaz změnit výrobu na letecké podsestavy. Jak se válka protahovala, výroba se rozšiřovala a podnik začal v licenci Société Anonyme des Établissements Nieuport stavět celé letouny.</p>
<p>$[firstName] si osvojil nejen výrobu dřevěných součástí, ale také vypínání konstrukce a další mechanické práce a brzy byl povýšen do kontroly kvality. U každého dokončeného letounu kontroloval vůle řídicích ploch, spouštěl motor a předával stroj zkušebním pilotům. Některé stroje byly dvoumístné Nieuporty 12 a piloti občas brali $[lastName] s sebou, protože věřili, že jim přináší štěstí. On si však stále připadal jako ladič klavírů, který na nástroje neumí – nebo nesmí – hrát. Miloval elegantní tvary, vůni napínacího laku a ricinového oleje i celkový pocit, který v něm letadla vyvolávala.</p>
<p>Jednoho dne navštívil Arnaudovu továrnu hlavní konstruktér Nieuportu Gustave Delage právě ve chvíli, kdy zaútočily německé bombardéry. První pumy explodovaly na konci řady hotových letounů a založily rozsáhlý požár. $[lastName] vyskočil z úkrytu, strhl s sebou několik dalších mužů a rozběhl se ke strojům nejblíže ohni. Nastartovali motory a začali letouny odvážet do bezpečí. $[firstName], zaplavený adrenalinem, přidal příliš mnoho plynu a jeho Nieuport se na okamžik vznesl. Byl to úžasný pocit! Stáhl plyn a bezpečně dosedl na druhé straně letiště.</p>
<p>Když byl vyhlášen konec poplachu, M. Delage si nechal zavolat $[name], protože celou událost viděl. Na otázku, proč vedl záchrannou akci, $[lastName] odpověděl, že letouny jsou $[lastName]ovy „děti“ a každý má vlastní osobnost. Delageho jeho odvaha natolik zaujala, že se ho zeptal, zda by se nechtěl naučit létat. Nabídku nadšeně přijal, ve volném čase absolvoval letecký výcvik a brzy se vznášel nad mraky nad Francií.</p>
<p>$[firstName] byl ohromen štědrostí monsieurů Arnauda a Delageho, přátelstvím zkušebních pilotů i vším, co se naučil. Zprávy o strašlivých bojích u Verdunu mu připomněly závazek, který cítil vůči své nové hostitelské zemi. Chtěl proto nastoupit službu, jenže pro Asiata připadala v úvahu pouze Cizinecká legie – a ta s letadly nelétala. M. Delage byl zpočátku zásadně proti, ale vzpomněl si na $[lastName]ovu odvahu, využil všech dostupných známostí a nakonec mu zajistil přidělení k $[startSquadronName] francouzského letectva dne $[startDate].</p>
<p>Od samého začátku čekal $[lastName] těžký boj; většina příslušníků letky s ním zacházela stejně jako s ostatními vietnamskými dělníky přivezenými do Francie. Naštěstí u jednotky sloužil i jeden z jeho bývalých přátel z řad zkušebních pilotů a jako jediný s ním byl ochoten létat. O jeho odvaze nebylo pochyb, ale dokáže $[firstName] přinést čest svým předkům, rodině a přátelům, kteří v něj vložili tolik důvěry?</p>
